Včera a částečně i dnes jsem zažil zajímavé zážitky. Kolem deváté hodiny jsem skončil u klienta v Uhříněvsi a protože nebylo už moc do čeho píchnout nasedl jsem na vlak a rozjel jsem se do centra. Ve vlaku tam (ano, náš milý benešovský panťák) jsem si sednul do tak špatné části dvoupatrového vagonu, že jsem celou cestu byl nucen poslouchat řvaní opilých ukrajinských dělníků. To jsem se ještě o život, notebook, dva telefony, spoustu jiných věcí a kompolet doklady nebál. Projít hlavním nádražím, přes koleje a zadní brankou a projít půlkou starého Žižkova bylo ještě celkem v pohodě. Horší to bylo cestou zpět. Už bylo po půlnoci a já spěchal potemnělým Žižkovem na poslední vlak co jede v 0:27. Žižkovekm jsem prošel bez nebezpečí, akorát nějaký opilý pobuda cosi pokřikoval, což jsem samozřejmě zvysoka ignoroval a nezastavil jsem se. Nahlavním nádraží bylo o poznání méně zevlů. Mám pocit, že to nějak po půlnoci vyhazují nebo něco takového. Ve vlaku to bylo zase horší. Ve vagonu nás bylo dvanáct. Pět Romů bavících se mezi sebou romsky a pět typem karibských černochů, původem ze Zanzibaru a jejich milá průvodkyně - překladatelka. Vůdce Romů, špatnou češtinou neustále živě hovořil s překladatelkou a dokonce spolu i žertovali. Černoši tančili brake-dance nebo jak se tomu nadává a vydávali u toho hrozné zvuky. Mimojiné, budou 6. srpna 2006 vystupovat v divadle Ponec. Skupinka Romů se co chvíli bavila o mně, a to mi moc nepřidalo na pocitu bezpečí. Přestože mluvili jejim romštinou, že se o vás někdo baví prostě poznáte, obzvláš, když se skoro po každém slovu na Vás někdo z iknriminované skupinky přimo otočí a zahledí. Nicméně strach z nich nešel. Byli čistě oblečeni, meli telefony a digitální foťák, působili spíš jako turisté než jaké místní Romové. Také že ne, jak jsem se dozvěděl, jedou zpátky do Říčan z výletu do Prahy. V Říčanek jsou do začátku srpna s nově přivandrovalým cirkusem Berousek. Tak je to. Cesta z uhříněvsi pěšky, to stálo za to. V celé ulici U Starého mlýna nefunguje pouliční osvětlení a tedy je nutno kráčet naprsto opatrně s ledovat černé stíny kolem Vás. Samozřejmě se musí jít i kolem nejznámějšího uhříněveského cigánského hausu, kolem kterého když jsem takhle v noci a bezesvětla procházel, tak ten závan smradu mi úplně zastavil srdce. Ale přežil jsem to. I když to byl teda hroznej smrad.
Všimli jste si, jak v tomto článku rozlišuji cigáni a Romové? Není cigán jako cigán, existují i ti slušnější. Ale zase to neznamená že Rom nebude dávat ve vlaku nohy s botama na sedačku a nebude vyhazovat odpadky z okna. To zase ne.