Ty červené oči se jenom tak dívají a dívají.

Dívají se do dálky, daleko předelako za lidský obzor. Dívají se vsříc všemu tomu železnému neštěstí, té marnosti, zranění a smrti. Varují. Varují před nebezpečím blízkého konce. Ty červené oči varují všechny, ale vlastně nikoho. Nikoho nevarují, nikdo nebude zraněn, nebude se konat žádná železná smrt. A přesto. A přesto varují a svítí do noci, ty červené oči. Zemřeš, zemřeš, zemřeš. Skončíš a nic nezbude, jen ty červené oči. Červené oči pro pláč. Červené slzy zmáčí každé naštěstí, smrt. Železnou smrt. Chladná, neosobní, přesto tak blízká. Smrt, konec všeho a začátek ničeho. Nebo začátek všeho? Ne, železná smrt číhá za lesem. Červené oči, ty zbydou jen pro pláč nad železnám hrobem všeho vědění. Žádného vědění, nicotnosti. Chlad.