Tento stručný návod je využitelný hlavně ve vyšší státní správě a v politice, nicméně obyčejnému člověku se také jistě může hodit – přinejmenším prvních pár bodů:

1.      Napadněte otázku. Tohle je ale hloupá otázka, jak se vůbec můžete zeptat na něco takového, jako jestli “stojí nad zákonem” ?

2.      Napadněte tazatele. “Kolik let vy jste strávil ve vládě?”

3.      Pochvalte otázku. To je velice dobrá otázka. Rád bych Vám za ni poděkoval. Dovolte, ať Vám odpovím taky otázkou.

4.      Zpochybněte otázku. Většina otázek obsahuje řadu pochybných tvrzení. Spousta lidí tvrdí, že vy si myslíte, že pro vás zákony neplatí. Na takovouhle otázku je možno dvěma způsoby

a.       jmenujte mi jich alespoň deset!

b.      Co je na tom? V téhle zemi žije 10 milionů lidí. Mezi nimi můžete najít pár, kteří budou tvrdit cokoliv bez ohledu na to, jak nepodstatné, uhozené nebo neinformované to je.

5.      Předstírejte, že je to nahrané. Tahle technika je uplatnitelná jenom při rozhovorech v televizi. Víte, došel jsem k závěru, že nesouhlasím s tím, co jste mi navrhoval. , abych odpověděl, když jste mi tuhle otázku položil před začátkem nastavení. Správná odpověď zní…

6.      Využijte časového faktoru. Většina rozhovorů se musí vejít do určitého času, zvláště když jde o živé vysílání. Odpovězte : Tohle je velice zajímavá otázka a rád bych uvedl devět bodů, které odpověď na ni vyžaduje. Moderátor řekne: Snad bude stačit, když nám řeknete dva z nich, prosím stručně. Načež řeknete: Ne, ta otázka je příliš závažná, a když na ni nemohu odpovědět vyčerpávajícím způsobem, raději ji nebudu splošťovat.,

7.      Naznačte utajení. Na tuhle otázku existuje vyčerpávající odpověď, ale zahrnuje věci, které jsou právě důvěrně projednávány. Jsem si jist, že byste po mě nechtěl, abych porušil slovo, že o nich zachovám mlčení. Takže lituji, ale ještě jeden dva týdny Vám na tuto otázku odpovědět nemohu.

8.      Únikem může být i dlouhé povídání bez jakékoliv pointy. Když dokážete mlít něco kolem dokola dostatečně dlouho, všichni zapomenou, jak zněla otázka, takže nikdo nepozná, zda jste na ni odpověděl, nebo ne.

Text je inspirován knihou Jistě, pane premiére 2 od Jonathana Lynna a Antony Jaye.